S padesátkou na krku ... aneb konec jedné "plačky"

Jako milé ženy, také ve Vás slovo padesát neprobouzí zrovna velké nadšení?

Já jsem to tak také měla. Teď už to tak neřeším, respektive neřeším to vůbec.

Moc dobře si pamatuji, jak se mě před 10ti lety, když jsem se ráno 2.7. vzbudila můj "skoromanžel" ( tímto myslím svého partnera) zeptal, "Jak se cítíš" ( 1.7. mám totiž narozeniny) ... Já jsem se na něho koukla a chvíli mi trvalo, než mi to došlo ... a moje odpověď? "Jako včera" ... Čtyřicítka mě nechávala naprosto chladnou.

Ale nevím čím to je, po té 40 se to začalo všechno nějak divně nastavovat, ... Tělo si dělalo co chtělo ( váha jednou nahoru - jednou dolu), divné nálady, časté bolesti hlavy, ženské potíže ... no jasné, prostě další ženská fáze. Možná to znáte také.

Musím tedy dobrovolně přiznat, že občas vydržet sama se sebou nebylo vůbec jednoduché. na jednu stranu nechuť cokoli dělat, na stranu druhou vztek, že nic nedělám. Prostě stavy ode zdi ke zdi. A nevím jestli to znáte, mé kamarádky (pochopitelně řešily podobné) mi postupně také lezly na nervy. Byly totiž úplně stejné jako já. A tak jsme svorně naříkaly a svorně jsme si lezly na nervy (plačky hadr).

Prostě začarovaný kruh. Nelíbilo se mi v něm, ale ... konec konců, nebyla jsem přece sama.

A pak to přišlo, fakt zdravotní problémy ( jako když pořád kňučíš, tak ať máš proč) ty mi asi osud opravdu poslal záměrně. Musela jsem skončit v práci, kterou jsem dělala ( dnes za to děkuji) a najednou nebyl čas hrát si na chudinku, bylo potřeba začít něco dělat.

Tak jsem prostě přestala "plakat" a udělala si kurz. Otevřela své studio pedikúry a manikúry, začala hledat nové cesty, jak se o sebe a své zdraví postarat. A nejen hledat, přestala jsem "kecat" a namlouvat si, že pro sebe opravdu něco dělám a opravdu začala zkoušet nové věci (navzdory zcela jistě dobře míněným radám svých "kamarádek", že to stejně nemá cenu, protože ... ony přece někde četly, že to stejně nepomůže). Vykašlala jsem se na chemii, vsadila na bylinky a zcela jiný přístup k sobě samé. Televizní maratony a příběhy jiných jsem vyměnila za knihy, četbu a učení se a hlavně, začala jsem žít svůj vlastní příběh.

A ... světe div se ... plačky z mého života začaly nějak mizet a kolem mě přibývalo víc a více nových kamarádek. Žen, které byly spokojené, šťastné, zdravé, krásné a úspěšné. A já ??? Já jsem se pomalu a jistě prostě měnila.

Dnes? Jsem spokojená, šťastná, zdravá a úspěšná ... to je víc, než jsem si kdy uměla představit. A tak dnes i já pomáhám druhým ženám ... učím je starat se o sebe, poslouchat své tělo, učím je, jak být spokojené a zdravé a šťastné ...

Já už totiž nemám čas na to, žít životy druhých. Odmítám být věčně nespokojená, utahaná, bolavá padesátka. Přišel čas zúročit zkušenosti, využít všech životních kotrmelců a ponaučení pro plnohodnotný a spokojený život.

A jak na to? Ne, nejsem všeználek, ani nemám patent na rozum. Vše o čem píši a sděluji i Vám to byla moje cesta a moje zkušenost. Jenom se s Vámi o ni podělím a je úplně na Vás co s tím uděláte.  

Mých 5 "AHA" momentů:

1. Přestat sama sobě lhát.

- Jako před ostatními je to celkem jedno co si namlouváme. Vždy se najde dost těch, kteří nám přece tak rozumí. Babráme se v nepodstatných věcech a co je moc fajn, vždy je kolem nás dost těch, kteří jsou na tom vlastně ještě hůř než my. Super pokec o tom, jaké jsme chudinky, že pro sebe děláme maximum, na nic (hlavně ne na sebe) nemáme čas, protože musíme pracovat, starat se o muže, děti domácnost ( a pozor kouska vděku nemáme). Parádní dlouhé debaty jak se ty druhé mají lépe, jaké mají štěstí, protože ... jsou zdravé, mají ideálního muže, ideální děti, k tomu všemu ještě dobře vypadají ... a nás trápí vlastně všechno. Zdraví, jsme pořád unavené, z pilulek nás bolí žaludek, ale bez nich bychom nepřežily, a ten věk a ten přechod a ... a ... Ale sama sobě přiznat, že ve skutečnosti, kromě těchto duchaplných a vesměs "důležitých" řečí pro sebe ve skutečnosti nic nedělám, to chce kuráž. Přiznat si, že sice chceme věci jinak, ale zkoušet něco nového? Kdy jsem to vlastně udělala? No ano, nebylo to vůbec hezké si přiznat, že něco jiného člověk říká a něco jiného dělá ( nebo lépe řečeno nedělá).

2. Přestat se kýmkoli srovnávat

To je tedy oříšek. Většina z nás má tuto potřebu a děláme to, srovnáváme se s druhými, Skoro bych to označila jako takový ženský sport.

Tak třeba. vytáhnu po delší době starší sukni a ... kruci, ona se snad srazila ... ne a ne ji dopnout. Kouknu do zrcadla a fuj. Co tam dělá ta pneumatika??? Ta tam byla nebo nebyla? Ale co. Včera jsem potkala ...... a ta má tedy pneumatiku. Ta myšlenka rázem uklidní. Provedla jsem srovnání ... a je mi fajn. Je to tak ale opravdu? Je mi vážně fajn? No jasné, že není ... V podvědomí stejně dobře vím, že se mi ta pneumatika nelíbí, že mě ta cizí pneuška vůbec nezajímá. Volit toto pohodlné řešení je ale tak hezky jednoduché. Přiznat si, že jsem jednoduše nakynula a začít s tím něco dělat chce akci. A to jak jistě chápete, už tak snadné není.

Taky to nebylo ze dne na den, ale chtěla jsem změnu ( potřebovala jsem ji). Bylo tedy nutné, toto "sportovní odvětví "opustit a nahradit ho jiným. Pochopila jsem, že pokud chci úspěšně ve svém životě něco změnit MUSÍM SE PŘESTAT srovnávat s druhými. Já chtěla změnu, takže jediný člověk se kterým se mohu srovnávat jsem já.

Pokud tedy dneska, objevím novou vrásku na čele fakt neřeším, že moje vrstevnice jich mají mnohem víc. Jejich vrásky jsou mi fuk, ty já na čele nenosím. Je to moje vráska a srovnávání s druhými, mě jí nezbaví ... a co víc. Mě vážně neuklidňuje, že sousedka o deset let mladší jich má více. Vás ano?

3. PŘESTAT ODMÍTAT VLASTNÍ VINU

Jé, jak rády za své bolístky, trápení, neúspěch, dáváme vinu druhým, nebo okolnostem. Vždyť i za naši "blbou" náladu může to "blbé" počasí. Ovšem dámy pozor. V tomto směru, se my ženy, rodíme s přirozeným talentem. To jak umíme své nedostatky hodit na hlavu někoho jiného, něčemu jinému, to je doslova umění ( a pozor z generace na generaci ho pilujeme) Ono, oznámit třeba otci, že právě jeho geny a jeho rodina můžou za to, že máte vlasy jako slámu to chce pořádný kus diplomacie. Zejména, když výsledkem je, že ten jenom sklopí hlavu a ještě Vás polituje. Jsou klany, kde mají doslova umíchanou rodinnou recepturu z tajných přísad a výsledkem je dokonalý lektvar " Já za to přece rozhodně nemůžu", Nechceme převzít zodpovědnost samy za sebe.

Za to, že jsem tlustá může moje babička, maminka, jsem po dvou porodech, máme to v rodině, takhle hrozné vlasy jsem zdědila po tatínkovi, případně i vrásky máme dány v rodině. ...atd"

Je vždy jednodušší svalit vinu na někoho jiného a schovat se za něčí sukni. A zase se kolem Vás najde tolik dobrých duší, které s Vámi soucítí a přidají ještě svých 1000 +1 důvodů, proč oni jsou na tom stejně. Že tento stav je vlastně "normální". My za své životy vlastně neneseme žádnou zodpovědnost. Uf to je úleva, že?

Vůbec ne! Uvědomila jsem si obrovskou pravdu. Vždyť všem ostatním může být (a také jim to je) úplně jedno, jestli vláčím o 10 kilo navíc - trpí moje klouby, jestli se dopuju práškama, abych byla funkční - jsou to moje ledviny, játra, žaludek, které si tím huntuju, jestli mám pytle pod očima, na kterých by se dalo houpat ... Jsem to zase já a jenom já kdo se cítí "blbě" A jsem to já a zase jenom já, kdo si za to může.

Moje heslo: Nehledat výmluvy !!!

4. Přestat říkat slovo AŽ

No ano, říkám tomu NEMOC AŽ- POTOM -Neumíme být spokojené tady a teď. Máme pocit, že AŽ zhubneme svět bude veselejší, krásnější. Máme pocit, že právě kilogramy navíc nám brání v něčem úžasném a proto své tělo odmítáme. Spokojenost není o kilech, je to o nás. AŽ budou děti větší udělám si více času na sebe a koupím si nějaký ten pořádný krém. AŽ budu mít vážný problém vyzkouším teda nějakou tu náplast na bolest... Dnes si říkám, že moje zdravotní problémy byly pro mě tím správným lékem na tuto nemoc "AŽ" ...Jsem tady a teď ... a je to vážně super ... doporučuji vyzkoušet. Neodkládejte nic co Vás baví, naplňuje, dělá šťastné a neodkládejte řešení toho, s čím jste nespokojené na AŽ ... (AŽ VLASTNĚ NENÍ A NEEXISTUJE ) Stejně tak spoléhat na to že "ONO SE TO" nějak vyvrbí a udělá je také hloupost ... Vy znáte někoho jménem "ONO SE TO" kdo to za Vás zařídí někdy AŽ ??? Já ne.

5. MÍT SE RÁDA - POZITIVNĚ SMÝŠLET O SOBĚ I OSTATNÍCH - Často máme v hlavě zafixované, že nejsme dost dobří. Pokud nemáme sebe a svoje tělo rádi, dělá vše pro to, abychom ho nesnášeli a naopak. Pokud ho máme rádi, udělá vše, aby nás potěšilo NEGATIVNÍ POCITY A MYŠLENKY - často mluvíme špatně o druhých a o sobě. Jenom se tak zbytečně deptáme a srážíme na kolena. Pocity bezmoci probouzí zlost, která může vést k přejídání, nechuti pečovat o sebe. Vidíme na sobě jen to špatné, " mám hroznou pleť, mám hrozné vlasy, ale co, i ostatní v mém věku nevypadají nejlépe ...

Taky dobrý boj, ale vyhrávám ... zjistila jsem totiž, že když jsem spokojená já sama se sebou i okolí mě tak vnímá. Že mám větší zadek? No co, mám ho ráda ( jasné, když bude menší a bez ´dolíčků, bude ještě lepší) a tak ho má rád i ten můj chlap a tak je to se vším. A poukazovat na nedostatky druhých??? To je přece jenom známka mé slabosti.

Tak co Vy na to? Také svádíte své větší nebo menší bitvy?

A jaké kamarádky máte kolem sebe? Jestli máte kolem sebe "plačky" tak pozor ... zeptejte se samy sebe jestli jí také nejste ....

Já jí byla a upřímně přiznávám byla jsem fakt dost dobrá ....

Těším se na Vaše vlastní zkušenosti. Uvítám Vaše komentáře, debaty pokud Vás cokoli osloví.