Když něco nefunguje. Vzdát to nebo zkoušet nové?

26.04.2020

Ahojky, ... tak v tomto já mám dnes už jasno, musím se trochu vrátit v čase a vlastně na sebe i pár věcí prásknout ... 

Už jako dítě jsem byla poněkud "JINÁ" co se týká kvality kůže. Moje maminka dlouho testovala kolikrát musí vymáchat plíny, než mi je přiloží na zadek, byla jsem permanentně opruzená. Jistě chápete, že tehdy jednorázovky nefrčely. Po pár pokusech zjistila, že 6x je ideál. Pětkrát bylo málo a sedmkrát zase zbytečně moc. Nové boty ? Katastrofa. Pokaždé, bez ohledu na typ jsem měla paty do krve. 

Pleť? Klasika, dospívání, hormony a pupínky ( v tom jistě až tak odlišná nebudu) ... jen tyto pubertální výsevy mě provázely podstatně déle, tedy i v době, kdy já sama jsem již byla matkou a tedy řeklo by se, že už hormony mám nějak vyladěné. 

No a pokožka zad, na prsou to Vám bylo teprve výživné. Nekontrolovatelně se mi dělaly takové ošklivé červené fleky ( fakt jsem vypadala dost odpudivě) a tady jsem narazila i na bezmoc lékařů, kdy mi v dobrém má lékařka tehdy řekla, cituji: "Tak se tak často nesprchujte" ... prostě nevěděla ( možná plíseň?) . Hm, fakt rada nad zlato. Testy na alergie v pořádku, takže nakonec naznala, že já jsem alergická asi sama na sebe( svůj vlastní pot) ... že by?? Podotýkám, že v tomto směru patřím k těm šťastnějším ... nikdy jsem se nijak zvlášť nepotila. Tuto zkušenost jsem získala až nedávno, kdy jsem vstoupila do fáze přechodu.

Nu co, začala jsem tedy testovat. Znáte to, popláčete na rameni jedné kamarádce, poradí. Potkáte druhou ... vzlyk ... také poradí. Fakt X let jsem testovala a vzlykala, testovala a naříkala a ... Jasné, pak přišla fáze, kdy už jsem jenom vzlykala. Prostě jsem se zabejčila a nějaké testování??? Žádná rada neměla šanci.

Bože, jak já musela být na odstřel, když se mi někdo snažil pomoci. Prostě jsem jen chrlila nářky a pokud mi někdo chtěl pomoci ... já měla jasno! "To teda zkoušet nebudu, to nepomůže. Fňukat mi šlo, ale nabídnutou pomoc jsem sabotovala a co víc, já byla dokonce chytřejší, než ten kdo mi chtěl pomoci a o přípravcích něco věděl. Aniž bych vyzkoušela dokázala jsem okamžitě připravit tisíc argumentů, proč teda mě to 100% nepomůže.

A pak mě jednou jedna moje kamarádka dostala slovy: " Jako nechceš vyzkoušet, fajn, v pořádku. Ale potom nefňukej a změňme téma, Tvé fleky mě nezajímají... proč se o nich pořád bavit, to nikam nevede. "

Uf, to byla pěkná ťafka a ta jediná správná, jak už dneska vím. A světe div se , já se tehdy neurazila, naopak ženy, já jsem si od ní fakt nechala poradit, koupila si co mi poradila a ... ONO TO FAKT ZABRALO!!! 

Dodnes jsem své kamarádce neskutečně vděčná. Probrala mě. Nastavila mi zrcadlo ... v tu chvíli jsem jasně viděla tu ufňukanou a sebelítostivou Vlastu, ... Nechápu, že to tenkrát se mnou holky vydržely. Upřímně, sama sebe potkat v této době, kopnu se do ...

A dnes, mám jasno. Je mi kolik mi je, a jsem si jistá, že pokud chci a potřebuji něco vyřešit, pokud používám něco, co nefunguje nemá smysl fňukat (to mi vážně nepomůže)

Nepotřebuji, aby mě někdo litovat, ale potřebuji někoho, kdo mi poradí. Sama jsem při své práci pedikérky měla spoustu "fňukálků" , když jsem radila na obtíže něco jiného, a lidé mi odpovídali stylem já, ale mám toto od paní doktorky.

Je zvláštní, jak někdy lpíme na něčem, o čem víme, že nám nepomáhá. No, ale protože já mám tu svou zkušenost, vždy jsem se ptala ... a pomáhá Vám to? ... Ne, nepomáhá? Tak proč to používáte? Proč nezkusit něco jiného? Vyzkoušíme a uvidíme... a věřte, že to mnoho lidiček pochopilo.

Co myslíte dámy, máme čas stále naříkat? Jsme v elegantním věku a fňukání elegantní není, tak to alespoň vidím já. A zkoušet nové věci? Na to přece není nikdy pozdě.

Jak to máte Vy??? Zkoušíte nové věci nebo lpíte na svém i když to nefunguje???

Napište mi budu ráda za každý Váš postřeh.